Lisová Daniela - Zase v lavici... anebo ne?

Napsal(a):  | 18.07.2017

 

Zase v lavici... anebo ne?

Creativity in the Classroom

 

V rámci programu Erasmus plus – mobility, jsem se hned první den prázdnin vydala do míst, která by chtěl poznat téměř každý student.

Hommerton College, jedna z 32 kolejí proslulé Cambridge University se mi stala dočasným domovem a já jsem se opět ocitla ne před katedrou, ale za ní, a to jen pomyslně, protože v kreativní třídě žádné katedry nejsou. Jako účastník kurzu kreativního učení zaměřeného především na teenagery a mladé dospělé jsem se dozvěděla nepřeberné množství nových informací z oblasti pedagogiky i psychologie, o které se moc ráda podělím se svými kolegy a ve stručnější formě i s vámi.

Náš hlavní program byl veden Chazem Pugliesem, který je na poli kreativního učení mezinárodně uznáváným odborníkem a je autorem nebo spoluautorem mnoha knih a článků. Práce s ním byla výzva pro všechny, protože kreativní učení neznamená vzít děti na hodinu do parku, ale jednoduše řečeno z minima vytěžit maximum. How would you milk the idea? V překladu Jak byste ten nápad „vydojili“?, byla otázka, která plula nad našimi hlavami i několikrát za den. A teď přemýšlejme drazí spolužáci.

Bylo nás osmnáct a přijeli jsme z celého světa. Nebyli jsme všichni učitelé a naši studenti pochází z různých druhů a typů škol i prostředí. A tak se   na příklad setkala dvacetiletá blond Darja z Moskvy vlastnící jazykovou školu s profesory ze středních škol na Slovensku a v Belgii. „Chic“ dámy         v nejlepším věku, pro které je angličtina rodným jazykem a přesto mají každá úplně jiný akcent a dohromady desítku různých profesí, poznaly tmavookou Marii Elis, učitelku malých brazilských školáků, a kurz spojil i českou lektorku a překladatelku Míšu s Polkou Anjou z mateřinky. Celkem deset různých zemí, školních systémů a kulturních odlišností. Naše nápady a zkušenosti do sebe narážely i se splétaly ve spoustě drobných aktivit     a cvičení.

Zahrnovaly využití různých druhů materiálů – zvukových, vizuálních i textů, a to nejen těch literárních, protože i úplně nudná učebnice může být zdrojem nových myšlenek a přesahů. Je jen třeba o nich přemýšlet. Nejzajímavější strategií kreativity je ale jednoduchost. Obyčejný papír a tužka může být skvělým nástrojem k aktivizaci i výuce téměř čehokoliv. Univerzální návod ale neexistuje. Teorie mnohočetných inteligencí prof. H. Gardnera definuje inteligenci člověka jako osobitý mix osmi různých druhů inteligence (např.logicko-matematické, lingvistické, vizuálně-prostorové, pohybové aj.), z nichž každá vede k jinému druhu učení. Proto je třeba dát prostor co největšímu spektru aktivit, které na tyto jednotlivé druhy inteligence cílí. Mohou to být metody zahrnující dramatizaci, pohyb, kreslení, psaní za použití levé hemisféry – možnosti jsou téměř nekonečné.

 

Na hlavní kurz navazovaly různé workshopy, přednášky a kulturní program (min. 41 hodin týdně), který účastníkům pomáhal vcítit se do okolí i mentality velkého národa, jehož jazyk je dnes nepostradatelným komunikačním prostředkem spojujícím lidi ze všech míst našeho zakulaceného světa.

 

Díky za tuto příležitost profesního i osobního rozvoje, která mi opět otevřela oči dokořán a potvrdila i to, co už vím ze své dlouholeté praxe.

 

Celým kurzem se nesly hlavně tyto myšlenky, které mohou rezonovat i vaším životem, stačí si za studenty doplnit například zaměstnance nebo vlastní děti:

 

Kreativita je nutnost – kreativita v hodině je základem motivace pro studenty. Dobré výsledky studentů zpětně motivují učitele a lektory, což podporuje jejich další snažení resp.vlastní kreativitu.

 

Základem učení je opakování, nácvik a „recyklace“ (opakové použití předešlých znalostí a dovedností pro nový jev). Jakkoliv se nám nelíbí slovíčko dril, v učení jazyků je nezbytným prvkem, ale samozřejmě to neznamená bezduché opakování jednoho jevu do zemdlení ducha natož těla.

 

Načasování je důležité. Každý to známe. Slova kolem nás občas plavou líně jako kapříci koi mezi lekníny, zatímco naše myšlenky se toulají jinými světy. Studenty je třeba v takovém případě přivést zpět, zaktivovat části mozku zodpovědné za lepší zpracování a ukládání informací, jinak učení ztrácí smysl.

 

Zmatenost pojmů a uložených informací není na škodu. Životy a jejich jednotlivé události nejde naplánovat a nastrkat do šuplíčků. Nepořádek je přirozenou součástí života, a tak je třeba mezi izolovanými znalostmi i jevy stavět stezky a cesty na základě smyslu, významu a opakujících se vzorů. Učení je proces.

 

Nedílnou součástí klimatu třídy jsou vztahy. Nejen mezi studentem a učitelem, ale též mezi studenty navzájem. Někdy je třeba se ptát, nebát se riskovat a dostat se za hranice komfortní zóny.

Učitel je vůdce skupiny, ve které je každý student jedinečný, což vytváří i různou sociální atmosféru. Jako neexistují dva naprosto stejní lidé, neexistují dvě stejné skupiny. Důležité jsou lidské kvality a momentů projevů této lidskosti (např. emocí) není třeba se bát. Je třeba si je uvědomit    a dál s nimi pracovat.

 

Naslouchání vytváří mluvení. Dát studentům šanci mluvit o věcech jim blízkých je nejlepší způsob jak vytvořit přirozené prostředí podporující jejich mluvní dovednosti a utváření vztahů.

 

Stanovení pravidel je důležité, ale občasné výjimky nejsou hřích. Překvapení podporuje zájem.

 

Učení není hra. Aktivita může být zábavná a jako hra se „tvářit“, ale vždy sleduje nějaký pedagogický cíl (např. zlepšení sluchových, mluvních dovedností, výuka slovní zásoby, upevnění gramatického jevu...) a je třeba se ujistit, že student tohoto cíle dosáhl nebo k němu alespoň směřuje. Bezcílná aktivita pedagogický smysl nemá.

 

Míra naší kreativity ve třídě je ovlivněna vnitřními i vnějšími faktory a je třeba ji do výuky zavádět „po kapách“. Kreativní způsob výuky neznamená vejít do třídy a odhodit učebnice i všechny zavedené postupy.

 

Každý z nás dokáže být kreativní, protože kreativita je pouze slovo, rám pro naši mysl, která vyplňuje tento prostor unikátním obsahem, stejně jako DaVinci, Picasso nebo Ai Weiwei, a inspirací může být doslova cokoliv, co se za tímto rámem skrývá.

 

Daniela Lisová

 

 

 

První jazyková základní škola v Praze 4, Horáčkova 1100

Virtuální prohlídka
PJZŠ Horáčkova

Projděte si naši školu pomocí virtuální prohlídky

Školní časopis
JAZYK


číslo 68
únor 2018